POTF (2019)
Na úvod bych asi řekl, že si romantici z Finska nemohli vybrat lepší den, úterý je docela nešikovné pro nepražské pracující a počasí nikterak nehrálo do karet vlakové dopravě, takže se běžně tříhodinová cesta prodloužila o dvě hodiny, ale abychom to nezapomněli zdůraznit, Poets of the Fall do České republiky v rámci turné zamířili poprvé a to si málokterý fanoušek nechá ujít.
Pro své "poprvé" si zvolili pražský klub Roxy v ulici Dlouhá, který nabízí několik barů, černo-bíle stylizované záchody, šatnu za 30,- a samozřejmě pódium, na které se lze dívat i z balkónku. Pro mě tato návštěva byla téže první, takže bych asi akorát zmínil, že byla trošku problematická orientace, ale jinak klub dýchá milou atmosférou. Každopádně docela mě překvapila fronta čekajících hudebních nadšenců, která se i v půl osmé táhla hodně daleko do ulice, ale to je zřejmě i mým přesvědčením, že tuto finskou bandu málokdo zná,
Každopádně všechno se stihlo včas, takže se v klidu dalo najít příjemné místo, odkud bylo vidět na připravené jeviště s logem kapely vzadu. Start byl ve 20:00, kdy komorní prostor Roxy zahltil dým a oslňující světla bouřliváků z Německa, kapely Blackout Problems. Na rovinu přiznávám, že pro mě je tato rocková kapela nově objevená, i když se na scéně objevuje už od roku 2012, známá nebyla ani našemu serveru KaraokeTexty.cz, kde jsem si dovolil její profil založit celkem nedávno. Nic to ovšem nemění na tom, že publikum se zdálo znalé této hudební senzace, nově nalezené fanoušky blonďatý frontman lákal na "free" kartičky s fotografii a nálepky, které jste si mohli vyzvednout u merche kapely, kde se standartně prodávala CD/LP, mikiny, trika, kulichy. Nezapomnělo se ani nalákat na další zastávku v Praze, kterou němečtí kluci uskuteční tentokrát s partičkou Royal Republic ve Velkém sále Lucerna 3. prosince 2019, takže za sebe je můžu jedině doporučit. Rockem se otřásala celá Roxy, lidi šíleli a texty jako "Sweet, sweet love fucked me up" jsou skvělou záplatou pro někoho, kdo má srdce jako cedník, ale nadále inklinující k tvrdé muzice.
Předskokani si zabrali nějakých třicet minut z celkového dění, poté se začalo odnášet jejich náčiní a připravovat scénu pro hvězdy večera. Místní obecenstvo se ve značně velkém počtu pyšnilo trikem s logem POTF, které jsem si neodpustil ani já, ale moje tedy nebylo zakoupeno na koncertě, kde se dalo zakoupit triko oboustranné právě jako vzpomínka na UltraViolet Tour nebo potištěná pouze na jedné straně s názvy singlů či znakem můry, který "básníky" doprovází od jejich vzniku. Zbytek merche obsahoval hrníček, náramek, trsátka, mikiny, bavlněnou tašku, LP/CD, kde mě překvapilo, že byly k dispozici fyzické nosiče všech doposud nahraných alb, což také bylo značně využito.
Ale zpět před podium. Na balkonech vlála finská vlajka a s klidem můžu říct, že bez vytrvalého aplausu a hlaholu fanoušků, kteří se nemohli dočkat, by je rockeři napínali snad do nekonečna. Startovním songem se stal Dreaming Wide Awake, který v roce 2010 otevřel Twilight Theatre, následovaný druhým singlem z aktuální desky, Dancing on Broken Glass. Z živých záznamů si vzpomínám minimálně na Markovo stylizování do určitého tématu alba, kdy třeba Jeremias Peacekeeper byl jeho alterego s černou boa a kloboukem. O tomto turné se ovšem sáhlo pro jednoduchost, tedy koženou bundu, kterou po dvou prvních odehraných písních sundal, a sladěnost se zbytkem kapely.
Dočervena laděná světla přinesla první singl u UltraViolet, False Kings, který zklidnil atmosféru, do které krásně navázala klidná balada Temple of Thought ze stejnojmenného alba. Pátá skladba dala do popředí instrumentalisty, kteří nám předvedli jednu z mála instrumentálních skladeb z jejich repertoáru, Rogue, která vznikla pro album Jealous Gods z roku 2014.
Se svou "hodinou zpěvu" se Marko vrátil po odeznění posledních tónů předešlé skladby, kde nás náležitě uvedl do UltraViolet a následně zazpíval StandStill, tedy také ještě pořád horkou novinku, která jasně říká, že není špatné, když spadneš. V novodobějším výběru jsme zůstali a přišla The Sweet Escape, která krásně voní romantikou a vyžádala si rozsvícené mobily nad hlavu, které celou atmosféru dokonale vykreslily a ukázaly, že naše digitální doba může přinést i hezké požitky. Do éry Clearview nás vrátila The Game, kterou, stejně jako jiné skladby, doprovázela Markova teatrálnost, která je jedním z mnoha faktorů proč mi energetický a zároveň jemně romantický frontman tak padl do oka, jak už jsem zmínil, v dříve dostupných živých záznamech. no posoudit můžete sami na pořízených záznamech, které budou dostupné na YouTube nebo na našem Instagramu @karaoketexty.cz.
Scénu kytaristy s položenou hlavou na Markovo rameni jsme se dočkali při hraní Kamikaze Love, což se téže neobešlo bez reakcí publika. Příznivci hry Alan Wake si určitě vzpomenou na War, která pro ni byla nahrána a zařadila se k vystoupení, která lehce dav zklidnila a nechala ho poddávat se Markovo hlasu. Energii celé Roxy vrátila skladba Choice Millionaire, protože "venku je široký svět a život může být milostnou aférkou nebo klecí čirého zoufalství". Skalním fanouškům Lift připomněl zrod můry ukazované pomocí stínohry. který zakončoval celý koncert.
Ale nešlo by samozřejmě odejít bez přídavků, které odstartovala skladba Shadow Play laděná do černobíla. Daze z roku 2014, Bouřlivým intrem se ohlásila Locking up the Sun z druhého alba "básníků" Carnival of Rust, stejnojmenná skladba celou show noblesně zakončila.
Po rozloučení a poděkování všech hudebníků, kteří byli odměněni potleskem dav začal mířit směrem ke dveřím, ti blízko podia si domů odnesli paličky, zbytek odcházel snad po všech směrech spokojený a těšíce se až naši zemičku tato velká kapela zařadí znovu do plánu turné.
.