Agony (2017)

Afraid of Destiny je black metalová kapela z Itálie, jejíž počátky sahají do roku 2012. Na tomto albu hraje v obsazení Adimere (všechny nástroje a zpěv ve skladbě "Sweet Illness of Mine") a R.F. (Riccardo Furlan - zpěv, dále pěvecky vypomohl í A.Krieg ve skladbě "Autumn Equinox"). Jejich hudba se typická jako atmosféricky znějící depresívní forma blackmetalu. 

"Agony" je koncepční album a je to jejich druhé řadové album po albu "Tears of Solitude" z roku 2013. Oproti debutu je rozhodně vyspělejší. Takže pojďme k mým dojmům.
Úvodní "Intro" začíná pozvolným tempem syntezátorů s ponurou atmosférickou náladou a působí jako vstup do temného světa.

Po úvodu se hudba dostává již do svého depresívního metalového stylu ve skladbě "A Journey into Nothingness (Part 1)", která Vás vtáhne hlouběji do temného světa svým pomalými rytmy, zajímavými kytarovými riffy a black metalovým výrazem hlasu zpěváka s některými depresívními výkřiky. Tato skladba plynule přechází do následné "A Journey into Nothingness (Part 2)", která elegantně drsná, výjimečná v detailech, výborným provedením bicích nástrojů a skvělou prací kytar.
Čtvrtá v pořadí "Rain, Scars, and the Climb" upoutá v úvodu zvukem deště a hromu zanechává jizvy na duši posluchače, je procházkou temným světem , kdy kytary, doplňované hypnotickými bicími a výborným vokálem zpěváka, vnáší do vaší mysli depresívní melodie..

Následná "Autumn Equinox", která spolu s předešlou patří k dlouhým epickým skladbám, svým názvem i náladou jakoby byla zahalena do atmosférického oparu temnoty s výborným doplňováním zpěvu, přesného rytmu bubeníka i nad tím vším se vznášející m vokálem zpěváka.
Melodický předěl nás přivádí k dalšímu tracku "Hatred Towards Myself" , s dobře definovaným zvukem skladby a elegancí pochmurné nálady.
Temný přechod atmosférické hudby nás vnáší do předposlední skladby "Into the Darkness", kde depresívní náladě a až orchestrálním pojetím syntezátorů hraje prim výborná kytara, která jakoby rozkousává temné prostředí.
A na závěr skladba "Sweet Illness of Mine (Lifelover cover)" přináší částečnou změnu, jakoby naději, změnu poháněnou odlišným pojetí hudby i vyzněním skladby. Částečně mi připomíná svým syrovým zvukem kapelu Joy Division, rozmáchlou kompozicí zase kapelu The Cure . Její konec přináší úlevu jakousi prázdnou stopou bez zvuku a završenou instrumentálním epilogem, který obsahuje nikdy nekončící příběh, snad nekonečný život.

Textově album "Agony" obsahuje témata deprese, samoty, sebevraždy. Jeho koncept je vlastně temnou procházkou svým vlastním nitrem duše i způsobem, jak zvládat své nejhorší pocity. Úvodním intrem, představujícím práh temnoty, přes cestu nikam k pocitům deště a jizev na duši, k atmosférickému oparu podzimní rovnodennosti a k negativnosti a nenávisti k sobě, přes vstup do temnoty až k naději sladké nemoci-agónii až k úplnému závěru a pocitům a emocím, které cítíme a které v nás pronikají v nikdy nekončící příběh. Album je plné atmosférických až halucinogenních zvuků. Ve vlastním provedení je skvěle udělané, plné emocí, depresívních rytmů, neotřelých kytarových riffů bez sól, silným, pravdivým vokálem zpěváka. Je to cesta do hlubin vlastní duše a pomocí nálady a výjimečného zvuku schopné osvětlit tuto temnotu.
Zvuk tohoto alba se vymyká zvuku jiných black metalových kapel a je albem, které je třeba si poslechnout v klidu vícekrát ke vstřebání jejich pozoruhodného zvuku a k vychutnání si tohoto výjimečného alba.

Hodnocení alba: 8 z 10.

• Roman59