Paranormal (2017)


ALICE COOPER patří bezesporu mezi stálice hardrockové hudební scény a nestory tzv. shock-rocku, který se na hudební scéně pohybuje přes 50 let a jeho počátky lze vystopovat již roku 1964. Svůj první singl vydal v roce 1965 a první album v roce 1969.

Poslední album "Paranormal" se skládá ze dvou CD disků, kde první disk je novinkovou kolekcí, zatímco druhý jako Alice Cooper Band je pro mne bonusovým materiálem s původní sestavou zbylých hudebníků (skladby 11,12) a koncertních nahrávek (skladby 13-18). Na úvodním disku jako hostující muzikanti vystupují Larry Mullen z U2 na bicí, Roger Glover z Deep Purple na basovou kytaru a Billy Gibbons z ZZ Top na kytaru. Jak je patrno z výčtu hostů a díky asistenci zkušeného producenta Boba Ezrina, který doprovází na klávesy a varhany nás čeká zajímavá a pestrá deska.

Takže jdeme na úvodní část dvojdisku, který otevírá titulní skladba "Paranormal". Po zajímavém hardrockovém úvodu s trochu volnou kompozicí se skladba vyvine do zajímavé melodické linky s patrnou kolovrátkovou načančaností (náznak stylu skupiny ABBA) a díky své vrstevnatosti i melodice je možná největším hitem alba. Na baskytaru tu hraje Roger Glover.
Následná "Dead Flies" je syrovější skladbou v jednoduché, přímočaré kompozici hlučného "dirty" glamrocku, na kterou navazuje parádní rozjezdová vypalovačka "Fireball" též ve stylu glam a hard rocku se vzrušující atmosférou a neklidným rytmem. Zde chci vyzdvihnout skvělou basovou linku původního baskytaristy Dennise Dunawaye. Také další skladba "Paranoiac Personality" se ihned po úvodu vybarví v klasickou "cooperovku" s výrazným hardrockovým rytmem i vyzněním kytar a patří též k těm nejlepším písním alba.


Velmi dobře zní skladba "Fallen In Love" s odsýpavým, přímým boogie rytmem a bluesovým feelingem i díky kytaře hostujícího Billy Gibbonse, kdy máte pocit, že posloucháte ZZ Top.
Až ostrý výstup v další skladbě "Dynamite Road" spolu s dynamikou připomíná skladbu "School´s Out" se skvělou pompézností a glam-rockovou roztančeností. Typický Cooperův starý skvělý kus s vybroušeným "dřevním"zvukem. V tomto stylu navazuje "Private Public Breakdown" opět s tím původním cooperovským zvukem ve stylu dirty rock´n´rollu.


Zlom přichází se skladbou "Holy Water", která vás za skvěle provedené zvukové kulisy dechové sekce a kláves uvede jakoby do televizních pořadů sedmdesátých let.
Následuje roztančená stará rock´n´rollová skladba "Rats" a první disk uzavírá nostalgická "The Sound of A", kde je melodická píseň pomocí zvukových efektů posouvána ze zádumčivé nálady i díky vrstveným plochám klávesových nástrojů pomocí gradujícího napětí až k orchestrální bombastičnosti. Díky klouzavým kytarovým plochám v některých pasážích hudebně upomíná jedinečnost Pink Floyd.

Úvodní disk představuje příjemnou a pestrou kolekci s dobře namixovaným zvukem. Skladby jsou v porovnání s jeho dřívější tvorbou melodické, trochu méně hutné, jemnější s přechody až k bombastičtější tváři a až k americkému pop-rocku. Z nahrávek nevyznívá klasický shock-rock, naopak vyčnívá zvukově obroušený hard-rock a glam-rock v modernějším, pro někoho líbivějším hávu. Díky střídání nahrávek v syrovějším hardrockovém pojetí a bombastičtějších kusů máme díky práci producenta i výrazného zpěvu před sebou zdařilou kolekci s vkusně vybranými skladbami. Album není novátorské v pojetí, aleje zdařilé právě ve svém zpracování zvuku. Podle mne jde o návrat Alice ke kořenům hardrocku a glam-rocku v modernějším hávu. Novinka se nejspíš nezařadí k nejlepším perlám jeho tvorby, ale dopřejme ji času. 


Druhý disk "bonusový" začíná skladbou "Genuine American Girl" a pokračuje "You And All of Your Friends", což jsou skladby v duchu staré big-beatové tvorby hrané nonšalantně zbývajícími hudebníky (Dennis Dunaway - baskytara, Steve Hunter a Michael Bruce - kytary, Neal Smith - bicí) a zde můžeme sledovat zdařilou souhru muzikantů, kteří se spojili dohromady k vytvoření bonusových skladeb druhé vzpomínkové části dvojalba. 


Zbytek druhé disku jsou koncertní páky pro fanoušky - "No More Mr. Nice" z alba (Billion Dollar Babies), "Under My Wheel" (Killer), "Billion Dollar Babies" (ze stejnojmenného alba), "Feed My Frankenstein" (Hey Stoopid), "Only Woman Bleed" (Welcome To My Nightmare) a "School´s Out!" (titulní skladba ze stejnojmenného alba). Jde tedy o průřez staršího materiálu s výjimkou skladby "Feed My Frankenstein" v koncertní podobě s dobrými instrumentálními výkony hudebníků a především stylovým zpěvem Alice Coopera.


Pro mne pečlivě vybrané a dobře zkomponované album, které si s chutí ZNOVU pustím a nostalgicky se zaposlouchám.
Hodnocení alba: 8 z 10!

Roman 59

© 2021 Všechna práva vyhrazena.
Vytvořeno službou Webnode
Vytvořte si webové stránky zdarma! Tento web je vytvořený pomocí Webnode. Vytvořte si vlastní stránky zdarma ještě dnes! Vytvořit stránky