Pavol Habera & TEAM

V rámci turné po Česku zavítal Pavol a kapela TEAM do Českých Budějovic, které mám poměrně blízko a byla by hanba tuhle legendu československé scény propást. 

Do Budvar arény jsme se dostali v 19:35, kdy nějakou dobu hrál přeskokan, vítěz Slovensko hledá Superstar II (2006) a několikanásobný slovenský Zlatý slávik, Peter Cmorik s kapelou. Jak sami přiznali, pořád jsou novou kapelou, která hledá příznivce napříč Českem i Slovenskem, i když Peterovi první album vyšlo již v roce 2006 a Dážď, která nechyběla v setlistu, je nadále velkým hitem. Mimo této písně zazněla snad i českému publiku známá pecka Jedno si želám, novinka Dva prúdy riek a Peter se nebál ani češtiny v soundtrackové Kříž svůj neseme. 

Sám bych vyloženě nic nenamítal, možná jen fakt, že se zpěvák až moc držel vpředu uprostřed pódia, kde pro diváky sedících na křídlech nebyl vidět, ale na hudebním prožitku to neubírá. Mladá slovenská banda dokázala publikum příjemně naladit. 

V mezičase jsem zkoumal prostory arény, které byly pro mě jako někoho, kdo je zde poprvé až moc spletité a najít stánek s merchem kapely TEAM se stalo nelehkým úkolem. Rockeři si pro své fanoušky přivezli CD, LP, tílka s nápisem "Mám na teba chuť" v messengerovém designu nebo triko se smrtkou která jasně hlásí, že ti "Drží miesto". Mě značně potěšili cenami, kdy tričko nevyšlo na 500-600,- jako u většiny propagačních předmětů, ale na krásných 390,-.

Celá očekávaná show začala hitem Ženská menom panika, kterou následovaly další dva velké hity - Óda (...na tie cesty po tele) a Prievan v peňaženke - doprovázené vizualizací na plátně za kapelou, takže ani fanoušci nesedící naproti jevišti, nepřišli o podívanou na nestárnoucího Paľa Haberu. 

Nutno podotknout, že frontman je mně hrozně sympatická osoba, co se projevu týče, a i přes časté opakování "vole" a vtípkům typu "Ty kokos, to je řiť" při pohledu na vlastní pozadí na výše zmiňovaném plátně, jeho projev neztrácel na vážnosti. 

Fanoušci se kapelu nebáli ujistit, že si přišli poslechnout staré známé pecky spíše než nové věci, u kterých sám Paľo podotkl, že je vlastně ani nezkoušeli. Jedna zatím víceméně neznámá skladba ovšem zazněla a to v podobě Chcem to zažiť ešte raz, která vznikla za spolupráce s Benem Cristovao, jehož účast byla přislíbena pro fanoušky, kteří navštíví pražský koncert. My se museli spokojit bez živé účasti druhého interpreta, ale i tak interpret ukázal, že ani po letech neztrácí onen známý šmrnc.  

Po uvedení novinkového singlu přišlo na řadu vytáhnutí mobilních telefonů, kdy se Pavolovi nepodařilo všem vysvětlit, že blesk mají zapínat pouze při refrénu písně Severanka. Každopádně i přes nechápající přísedící se hala v refrénu proměnila v roj světlušek ve tmě, což vypadlo naprosto úchvatně. Následně nám bylo připomenuto, že Život je nuda nebo že neunikneme Krátkym láskám. 

Následovala asi nejočekávanější chvíle večera, minimálně pro ty, co kapelu sledují na sociálních sítích, kdy Pavol s mikrofonem a kytarou "sešel mezi lid". Sice musel přesadit pár diváků, aby si mohl sednout mezi věrné fanynky, ale myslím, že pro ty, co seděli nejblíže, muselo jít o nezapomenutelnou chvíli, kdy nejdříve zazněla první sloka rádiového hitu Shallow z filmu Zrodila se hvězda, která byla hned vyměněna za pomalou skladbu Boli sme raz milovaní z repertoáru sólo tvorby Paľa Habery a nezapomenutelná Láska necestuj tým vlakom. Obě v akustickém podání a mezi publikem. 

Na energetickou Mama Kami se zpěvák již vrátil na své místo před publikem, i když nadále neztrácel interakci s diváky stojícími u pódia. Před singlem Nároční přišlo sčítání věkových kategorií, kdy padla otázka, kdo žil v roce 1988, kdy Pavol vstoupil do Teamu. A ano, naplnilo se očekávání, kdy většina publika byla tvořena skalními fanoušky, kteří zažili hvězdné začátky kapely, které Paľo nazval "starými" a doporučil "nám mladým" sledovat, jak se při tónech tohoto hitu budou "podivně" hýbat. 

Než zazněla Držím ti miesto, byl Paľo vyzván k obléknutí kraťasů, které ovšem, dle svých slov, obléká jen, když je přítomen Karel Gott, ten bohužel chyběl, takže se diváci museli spokojit s návratem na prkna při bouřlivém potlesku, aby se aréna mohla otřást v rytmu Reklamy na ticho. 

Nebudu zakrývat fakt, že pro měla tato show srdcovou záležitostí, kterou jsem si náležitě užil a budu jen doufat, že se kapela minimálně jednou do Českých Budějovic vrátí.